Smutná zpráva

15. listopadu, po těžké nemoci odešel kamarád Pavel Sočava.
Ve věku 83 let.

Pavel Sočava jezdil s partou kamarádů do chaty k Loupežníkům. Zatoužil však po vlastním srubu. V roce 1948 rozhrábnul na místě kde stávala již dříve slavná chata zvaná V průvanu staré spáleniště ( chata V průvanu byla schválně spálena v průběhu 2. světové války, kdy němečtí okupanti vyhlásili konopišťskou oblast za vojenské pásmo, tudíž všichni civilisté museli oblast vyklidit. Původní osadníci se s tím nesmířili, a tak chatu polili petrolejem, zapálili velké kostelní svíce, a odešli na vlak do Pikovic ), a dal se do stavby. Nikam však nespěchal,
a tak když se v roce 1954 stěhoval od Loupežníků k Doďovi, měl hotovou hrubou stavbu. Ten rok ho kamarád Argus začal přemlouvat, aby se oba nechali naverbovat na pro ně romantickou zaoceánskou loď. Argus pak tragicky zahynul a Pavel se nalodil jak strojník na náš první československý zaoceánský parník Republika.
O dovolených dostavěl svou vysněnou chatu. V roce 1958 se oženil s Dášou.
Po dvou letech se jim narodil synek Pavel. V témže roce, několik měsíců po narození svého syna naposled zakotvil svůj parník u přístavního mola, odhodil námořní vak do skříně a oholil námořnické vousy. Vydal se znovu do míst svého mládí, do přístavu na Kopec u hory Medník. Nechtěl se vzdávat všeho co bylo blízké jeho srdci. Chata byla pro rodinu malá, a tak začal jako jiní snít o větší chatě. V roce 1962 nakoupil dřevo a s vydatnou pomocí svých kamarádů chatu přestavěl.
Ale k vodě ho to táhlo i nadále. Karel Kutelvašer a Václav Loch se s Pavlem domluvili, a na staré zahradě v Třebsíně u návsi si zbudovali loděnici.
V létě roku 1973 všechny tři osmimetrové lodě ve Štěchovické laguně spustili na řeku. Pak Pavel s Dášou několik let jezdí na celé léto na vodu, aby poznali se svou lodí celou splavnou část Vltavy a Labe. V zimě zase na chatu.
V roce 1981 zdědila Dáša stoletou chalupu v Třebsíně. Pavel začal téměř od nuly znovu přestavovat.
Z kopce oba definitivně odešli na jaře roku 1983. Klíč od jejich chaty dostal do rukou Pavel mladší.
Chata je tedy zachráněna!
Po dešti vzejde tráva mezi zetlelým listím, a stromy se do zelena obléknou na jaře.

 

Z očí jsi odešel,
ale v našich srdcích zůstaneš.